Inkluze
Problém, nebo řešení?

Inkluze jako strašák dnešní doby

Dovolím si říci, že v obecném pojetí veřejnosti je inkluze velmi nepopulární slovo. Osobně se setkávám s velmi negativními reakcemi na pouhé zmínění se o inkluzi. Nejčastější reakce, se kterými se setkáváme, jsou velmi negativní. Rodiče zdravých dětí bez specifických potřeb se bojí (dále jen SVP), že jejich děti jsou znevýhodněny přítomností žáků s SVP. Že budou žáci demotivováni prospěchem žáků s SVP, protože za relativně špatné výsledky jsou dobře ohodnoceni. Dále, že přítomnost žáků s SVP a asistentek pedagoga narušuje soustředění ostatním žákům. Tento názor jsem si vyslechla i u odborníka ze zdravotnictví. Proč? Do veřejného povědomí vnikla nepodložená informace, že se zruší veškeré speciální a praktické školy a děti se budou muset rozdělit do běžných základních škol. Ředitelé velkých škol obvykle o inkluzi také neslyší rádi. Důvodem může být složitá administrativa spojená s financováním. Je potřeba spolupráce poradenských zařízení, školy či školky, rodičů a dodržení včasných termínů všech vyšetření dítěte. Je to také personální otázka. Pozice asistenta pedagoga na konkrétní škole je závislá na počtu dětí s integrací a na zprávách z poradenských zařízení, na kterých je závislé financování asistentů pedagoga. Tudíž tato pracovní pozice je velmi nestálá a asistentů je málo. Především těch kvalitních. Stát se snažil pomoci zajistit dostatek asistentů přes úřad práce. Nicméně o kvalitě výuky je pak vhodné polemizovat, přestože vzdělání stoprocentně nezaručuje správné vykonávání asistence. Špatné jméno inkluzi dělá neznalost problematiky. Příkladem je rozdíl mezi sociálním asistentem a asistentem pedagoga. Tyto dva výrazy si mnozí pletou a tím pádem často kvalifikovaná osoba dělá jinou práci, než je její skutečná podstata. Učitelé často vnímají žáky s SVP za rušivé elementy a vnímají je jako svou práci navíc.

Inkluze jako šance

 Existuje i pozitivní pohled na inkluzi. Šance začlenit děti s SVP již v raném věku. Ať už je problémem autismus, zrakové znevýhodnění, sluchové znevýhodnění, mentální retardace, či další lehké i těžké poruchy učení. Cílem je v budoucnu dosáhnout samostatnosti dětí s SVP a jejich zapadnutí do celku. Dítě v inkluzi není vytržené z reálného světa. Má velkou šanci vystudovat navazující studium na střední škole či učilišti zapojené do kolektivu a poté, když budu předbíhat, snazší zapracování se například v zaměstnání. Žák nemusí být celý život závislý na pomoci státu, ale sám se může zapojit do běžného života. Školy mohou získat finanční dotaci na asistenta pedagoga a pomůcky pro žáky s SVP a mají tedy více možností, jak s dětmi pracovat. Školy mohou dostat finanční dotaci na vzdělávání svých zaměstnanců díky projektům, šablonám a tím si zajistit odborné pracovníky.


Já osobně se stavím jasně za inkluzi a její rozvoj u nás ve školách.  Už jen proto, že inkluze tu prostě je a my se s ní musíme naučit žít. Jak z pozice asistenta pedagoga, učitele i rodiče dítěte s SVP. I když dnes vidím správné zacházení s inkluzí na školách jako utopii, věřím, že časem k tomu dospěje i české školství. Věřím, že se podaří sloučit správné byrokratické fungování poradenských zařízení, rozšíříme jejich kapacity a budou schopni včas vyšetřit děti a doporučit jim správný postup a návod ke vzdělání. V tom zatím vidím obrovskou černou díru. Když máme tak kvalitní ranou péči, je škoda to zanedbat po 7. roce dítěte. Také bych ráda, aby se dostalo do povědomí, že inkluze je pro všechny děti, nejen děti s SVP. To je věc, o které mluví málokterý pedagog či dokonce ředitel školy. Do budoucnosti se musí změnit i dostupnost asistence, ideální představa je jeden asistent na každou třídu v základních školách. Dnes jsou děti vychovávány nastavením společnosti víceméně jako jednotlivci. Ve třídě, kde je různá skladba dětí, se učí, že každý není stejný.

Jana